Příběh tepla aneb kachle ve středověku (1)

Úvod

Lidé ve středověku zápasili se dvěma základními problémy. Vytopit a osvětlit své příbytky v klimaticky nepříznivých obdobích. Otevřený oheň dokázal poskytnout základní teplo, či upravit přijatelně potravu, ale zplodiny zamořovaly vzduch, takže pobyt v uzavřených místnostech byl nepříjemný. Dostatečně osvětlit prostor dokázal až T. A. Edison na konci 19. století žárovkou jíž energii dodával elektrický proud. Pravidelný otop místností zvládlo až ústřední topení po polovině 20. století. Takže dnes si jen těžko představujeme běžný život ve středověké domácnosti, neboť základním poznávacím znamením obyvatel byly slzící oči.

Smyslem našeho semináře je seznámit studenty, případně vážné zájemce z řad amatérů, se základními vývojovými tendencemi otopných zařízení ve vrcholném středověku a na počátku raného novověku v prostoru střední Evropy. Technicky nejdokonalejší byla kamna, jež postupně nahrazovala jednoduchá otopná zařízení. Základní stavební části kamen představovaly kachle nejrůznějších tvarů.  Pro potřeby vyšších společenských vrstev byly mnohdy bohatě výtvarně zdobeny, takže nám dovolují nahlédnout do duší svých majitelů.

Nejprve si musíme ujasnit, co pod pojmem kamna rozumíme. Dle V. Scheuflera kamny se rozumí otopné zařízení s uzavřeným ohněm, jehož plášť se zahřívá a sálá teplo do uzavřeného prostoru. Do kamen se ve středověku  přikládalo zvenčí kanálkem vedoucím přes zeď místnosti, zplodiny se odváděly mimo vyhřívaný prostor, buď střechou anebo komínem do volného prostoru. Kamna výrazně zlepšila klima v místnosti, neboť uživatelé nebyli obtěžováni nepříjemným kouřem. Takto konstruované těleso dokázalo místnost jen temperovat, kamenné zdi a netěsná okna odebírala v prostoru množství energie.

Po celý středověk se také obytné místnosti vytápěly pomocí otevřených ohnišť či pecí. Technickou inovací vrcholného středověku byl krb, a také teplovzdušné topení tzv. hypocaustum (Hauserová 2003, 49). Pece se postupně přestaly užívat v bohatých domácnostech ve 14. a 15. století, hypocaustum bylo nepochybně náročné na spotřebu paliva, takže nedoznalo obecného rozšíření. Kamna se tak stala nejdůležitějším zdrojem tepla ve středověkých domácnostech a ve společenských místnostech hradů či klášterů.