Příběh tepla aneb kachle ve středověku (7)

Další zařízení sloužící k vytápění obytných prostorů

Ohniště a pec

Jednoduchá ohniště, mnohdy fungující na vyvýšeném soklu, byla ve středověku důležitým zdrojem tepla a světla v obydlích zejména lidí níže společensky postavených. Kouř stoupal vzhůru a z místnosti obvykle vycházel otvorem nad okny. Místnosti neměly obvykle strop. Později byl nad otevřené ohniště umístěn dýmník. Stejnou funkci plnily, zejména ve venkovském prostředí, také prosté pece.

Krb

Ve středověku se v našich zemích rozšířilo také užívání krbů, neboli „vlašských komínů“. Jedná se dle Spisovného slovníku jazyka českého o ohniště otevřené do komína a současně do místnosti. Jeho základní nevýhodou jsou velké tepelné ztráty při hoření a malá cirkulace tepla v místnosti. Drtivá většina energie odchází do komína, výhodou je však čistý vzduch v místnosti.

Teplovzdušné topení tzv. hypocaustum

Topení založené na vytápění teplým vzduchem, který je ohříván v topeništi pod podlahou místnosti. Kouř se odváděl mimo obytný prostor samostatným komínem. Používalo se zejména v klášterech a na některých hradech, kde vysoká spotřeba paliva nebyla problémem.