Příběh tepla aneb kachle ve středověku (3)

Kachle jako základní stavební prvek

Kamna stavěná ve středověku byla samonosná, to znamená, že byla postavena z jednotlivých kachlů spojených hrnčířskou hlínou. Uvnitř nebyla žádná speciální kovová či keramická konstrukce. Kachle vyráběné ve vrcholném středověku a časném novověku dělíme dle technologického provedení zhruba do dvou základních skupin. Do první náleží jednoduché nádobkové a do druhé bohatěji zdobené komorové. Nádobkové kachle, jak napovídá označení, se podobají jednoduchým hrncům či pohárům. Jejich základní tvar se podobá různě velkému hrnci, tedy mají štíhlé tělo s kruhovitým ústím, mnohdy je dno zakulacené. Později bylo čelní ústí kvadratické a dno kruhovité. Kachle se zráběly na standardním hrnčířském kruhu. Rozměry čtvercovitého ústí se pohybují okolo 20 cm a jejich hloubka kolem 15 cm. Mají velké množství nejrůznějších variant, proto jsou někdy nazývané jako hrncovité či pohárovité. Kachle připomínají jakýsi teleskop, otevřený vnitřní částí do prostoru, takže sloužily dobře k cirkulaci vzduchu v místnosti.

Zajímavé exempláře se podařilo nalézt v tzv.pompejské situaci na Novém Hradu u Šumperka a na jejím základě byla provedena kresebná rekonstrukce.

((obr.dodělat, Ideální rekonstrukce kamen na Novém Hradu))

Komorové kachle pak mají zásadně odlišnou konstrukci. Vyhřívací komora je otevřena do korpusu kamen, a má kruhovité ústí. Do místnosti je pak umístěna čelní vyhřívací stěna (obvykle užívaná zkratka ČVS).

Kachle dokázaly kumulovat teplo, takže po vyhasnutí ohně ještě nějaký čas sálaly do místnosti.

Nejstarší komorové kachle mají malou čelní stěnu obvykle o rozměrech 135x135 mm, samozřejmě s drobnými odchylkami. Vyhřívací komora dosahovala délky 150 mm, takže kachle působí mohutným dojmem. Později, někdy v 15.století se ČVS zvětšila a její čtvercový rozměr se pohyboval kolem 200-220 mm. V závěru 15.století se kachle zvětšují, mnohé z nich mají obdélný tvar, současně se zmenšuje vyhřívací komora, která se postupně mění v obvodovou lištu.

Specifickým tvarem, jenž stojí mezi oběma hlavními typy, jsou kachle s prořezávanou čelní stěnou. Mají také uzavřenou komoru, tím se podobají komorovým,ale před ní je předsazená bohatě prořezávaná mřížka. Nádherná kolekce se nalezla na Moravě na biskupském hradu Melice u Vyškova, jenž byl rozkotán husity ve dvacátých letech 15.století. Centrem špičkové produkce kachlů byl Budín, kde zejména na dvoře císaře Zikmunda Lucemburského pracovali specializovaní řemeslníci, kteří zásobovali svého bohatého a umění milovného mecenáše špičkovými produkty. Při rekonstrukci královského hradu se nalezlo velké množství nejrůznějších exemplářů, jež vyhodnotil I.Holl a na základě svých pozorování postavil dvě repliky.

Stejně obtížně zařaditelné jsou tzv.cibulové kachle, tedy jakési baňky s otevřeným otvorem. Předpokládá se, že byly vsazovány do kopulí vyhřívacích těles.

Technologii výroby kachlů velmi pěkně popsal před téměř půl stoletím Z.Smetánka (1968). Nádobkové kachle se vyráběly na hrnčířském kruhu, čelní vyhřívací stěna komorových kachlů se vytlačila do dřevěné nebo hliněné formy a k nim se připojila vyhřívací komora. Drtivá většina kachlů byla zhotovena ze standardní hrnčířské hmoty používané v daném regionu, povrch upravován většinou jen engobou do hnědava vypálenou. Menší část kachlů byla glazována transparentní olovnatou polevou, většinou ostře zelené barvy. Novokřtěnci pokrývali v závěru 16.století povrch kachlů neprůhlednou cíničitou polevou.

---