Těžba a získávání neželezných rud
První kovové předměty se v pravěku se zhotovovaly z ryzího kovu. K prvnímu využití přírodní mědi došlo v oblastech jz. Asie. Ve východní Anatólii a severním Iránu jsou první doklady datovány do 7. tis. př. n.l. Jejich provenienci lze spojit s ložisky přírodní mědi ve východním Turecku (Ergani Ma´den) a na okraji severoiránské pouště (Talmessi, Amarak). V těchto oblastech lidé získávali první zkušenosti se zpracováním kovů v 6. a 5. tis. př. n.l. Technologický rozbor kovových nálezů z těchto oblastí a z tohoto období ukázal, že první artefakty se zhotovovaly kováním za studena. Kov se stal tvrdším, ale současně i křehčím. Tomu se odpomohlo žíháním kovu, což vedlo k objevu tavitelnosti při teplotách nad 1000°C.
Tento proces trval v zemích Předního východu asi 2 až 3 tisíce let. Odtud se znalost přírodní mědi rozšířila i do jiných území - např. Indie, Kavkaz, Ukrajina. Od konce 5. tisíciletí se začalo mědi používat pro výrobu šperků a nástrojů (sekery, sekeromlaty) i na Balkáně, v egejské oblasti, a postupně v Sedmihradsku a celé Karpatské kotlině. Dnes se objevují i teorie, že na Balkáně se začalo s produkcí měděné industrie mnohem dříve. Svědčí o tom:
a) Objev dolů Rudna Glava ve východním Srbsku, které jsou datovány do mladší vinčanské kultury a celá řada velmi starých výrobků z mědi (Kosovska Mitrovica, Gornja Tuzla, Pločnik nebo Balomir v Rumunsku).
b) Objev dolů v jižním Bulharsku (např. Ai-bunar).
Mnozí archeologové uvažují o nezávislém objevu metalurgie někde na Balkánském poloostrově. Začalo se zde s těžbou skutečně velmi brzy, patrně dříve než v řecko-egejské oblasti, vyskytují se zde některé specifické tvary a typy výrobků, které v jiných oblastech neznáme. Zcela určitě se zde s těžbou začalo minimálně o dvě tisíciletí později než v Přední Asii. Na druhé straně blízkost Anatolie a šíření civilizačních jevů několika směry, včetně do Podunají činí tuto teorii poněkud nepravděpodobnou.
Analýzy
Pro řešení těchto otázek bychom museli spolehlivě vědět, zda se skutečně pro výrobu nejstarších měděných předmětů ve střední a jihovýchodní Evropě používala přírodní měď, jak tomu nasvědčují geologické poměry na Balkáně. K tomu je potřebí mít provedeny kvantitativní spektrografické rozbory velkého počtu artefaktů.
Pro řešení těchto otázek bychom museli spolehlivě vědět, zda se skutečně pro výrobu nejstarších měděných předmětů ve střední a jihovýchodní Evropě používala přírodní měď, jak tomu nasvědčují geologické poměry na Balkáně. K tomu je potřebí mít provedeny kvantitativní spektrografické rozbory velkého počtu artefaktů.
V minulosti badatelé, kteří prováděli spektrální analýzy, se snažili výsledky svých rozborů spojovat s konkrétními ložisky (Helmut Otto - W. Witter; Richard Pittioni; Ladislav Págo). To však není dost dobře možné:
a) rudy v jednotlivých ložiscích jsou dost nehomogenní, takže se vedle sebe vyskytovala i poněkud odlišná ruda,
b) části ložisek, které byly využívány v pravěku dnes již neexistují a nelze srovnávat materiál z pravěkých artefaktů se surovinou, která se na ložiscích vyskytuje dnes.
Němečtí badatelé Siegfried Junghas - Edward Sangmeister - Manfred Schröder nehledali přímou souvislost s konkrétním zdrojem měděné rudy, ale rozdělili měděné artefakty podle chemického složení do 29 skupin. Skupiny mapují s ohledem na jejich závislost na čase (od počátku eneolitu po střední dobu bronzovou).
Jedna skupina se koncentruje na Balkáně, její složení je neobvykle čisté a je bez příměsí. Je označena písmenem N a jde o přírodní měď. Tato měď neobjevuje v egejském prostředí, takže byla přinesena na Balkán přímo z Anatólie nebo byla těžena na Balkáně.
Druhá početná skupina je zhotovena z mědi označené E 00. Rozšíření je mnohem větší než u skupiny N a postupně se objevila i na periferii oblasti s kovovou civilizací. Je rovněž velmi čistá, ale přece se jen u ní předpokládá, že vznikla metalurgickou cestou - t.j. redukcí kysličníkové nebo uhličitanové měděné rudy (kuprit, azurit, malachit).
Těžba rudy
Těžba rudy je stejný proces jako těžba jiných materiálů (kámen, uhlí, sůl a pod). Surovina se těží nejprve na povrchu a postupně se přistupuje k odlamování vhodných bloků z nezvětralých vrstev. V další fázi dochází k hlubinnému dolování. Nejprve se otvírají jámy o hloubce několika desítek cm až kolem metru, postupně se tyto jámy prohlubují až na několik metrů.
Těžba rudy je stejný proces jako těžba jiných materiálů (kámen, uhlí, sůl a pod). Surovina se těží nejprve na povrchu a postupně se přistupuje k odlamování vhodných bloků z nezvětralých vrstev. V další fázi dochází k hlubinnému dolování. Nejprve se otvírají jámy o hloubce několika desítek cm až kolem metru, postupně se tyto jámy prohlubují až na několik metrů.
Arnhofen v Německu
Hov v Dansku
Například v Krzemionkách v Polsku dosahují šachty hloubky téměř 20 m. U nás se poprvé přišlo na hornické stařiny při výstavbě elektrárny v Tušimicích. Na ploše asi 0,5 ha bylo objeveno několik desítek jam, které mířily na vrstvu křemence. Některé z jam byly mělké, protože vrstva křemence byla pouhé 3 metry pod povrchem. Jiné jámy sloužily jako šachty, z nichž se rozbíhaly horizontální chodby dlouhé až několik metrů a vysoké 0,5-1 m. Doly v Tušimicích byly používány dlouhou dobu což potvrzují nálezy střepy kultury s vypíchanou keramikou a kultury řivnáčské. Na Moravě jsou doly zachovány pouze v Krumlovském lese a jeden objekt na Stránské skále v Brně.
Nejznámější doklady těžby mědi pocházejí z Mitterbergu v Rakousku.
Mitterberg v Rakousku
Na Slovensku jsou nepřímé doklady těžby mědi ze středního Slovenska.
Špania dolina
Předchozí stránka: Vlastnosti kovů
Následující stránka: Kovolitectví