Kovolitectví
První výrobky se zhotovovaly pouze kováním, ale postupně se přešlo ke kvalitnějším metodám Ve střední Evropě se kovolitectví rozvinulo na vysokou úroveň ve starší době bronzové a v následujících obdobích se jeho úroveň postupně ještě zvyšovala. Nejdůležitější metodou je odlévání bronzových předmětu. Zde se dají rozeznat 4 základní postupy:
1. Odlévání do otevřených forem jednodílných. Někdy byly tyto formy vyhloubeny přímo do země, většinou však byly zhotoveny z hlíny nebo z kamene. V tomto kadlubu byla propracována pouze jedna strana odlévaného předmětu, druhá, většinou plochá, se po ztuhnutí suroviny dodatečně opracovala broušením nebo tepáním. Tímto způsobem se zhotovovaly některé druhy dýk, sekerek a hlavně srpy.
2. Odlévání v kadlubech dvoudílných nebo i vícedílných, které se po ukončení výrobního procesu opět rozebraly. Kadlub byl před odléváním vymazán tukem nebo posypán mastným práškem. Na kadlubu musí být ponechán nalévací otvor (nalévání roztavené suroviny). Často se na nich setkáme s nějakými zářezy, které označují místo, kde se oba díly mají na sebe přiložit, aby výsledný předmět byl symetrický. V jiných případech jsou na jednom dílu výčnělky a na druhém důlky. Někdy se v předmětech objeví i kanálky, které umožňují vytlačení vzduchu z méně přístupných míst.
1. Odlévání do otevřených forem jednodílných. Někdy byly tyto formy vyhloubeny přímo do země, většinou však byly zhotoveny z hlíny nebo z kamene. V tomto kadlubu byla propracována pouze jedna strana odlévaného předmětu, druhá, většinou plochá, se po ztuhnutí suroviny dodatečně opracovala broušením nebo tepáním. Tímto způsobem se zhotovovaly některé druhy dýk, sekerek a hlavně srpy.
2. Odlévání v kadlubech dvoudílných nebo i vícedílných, které se po ukončení výrobního procesu opět rozebraly. Kadlub byl před odléváním vymazán tukem nebo posypán mastným práškem. Na kadlubu musí být ponechán nalévací otvor (nalévání roztavené suroviny). Často se na nich setkáme s nějakými zářezy, které označují místo, kde se oba díly mají na sebe přiložit, aby výsledný předmět byl symetrický. V jiných případech jsou na jednom dílu výčnělky a na druhém důlky. Někdy se v předmětech objeví i kanálky, které umožňují vytlačení vzduchu z méně přístupných míst.
Ze složitějších prací tohoto druhu připomenu např. odlévání řetězu. V trojdílném kadlubu byl odléván postupně jednotlivý kroužek. Po vychladnutí středem kadlubu procházel jeden kroužek a postupně se zhotovovaly další.
ukázky kovolitecké práce
3. Odlévání do ztracené formy je mnohem složitější postup než první dva. Nejprve se z vosku vymodeloval žádaný předmět. Ten se potáhl jemnou vrstvičkou hlíny, aby se v ní dobře otiskla všechny výzdoba. Potom byl tento předmět obalen silnější vrstvou písčité hlíny, případně hlíny prostoupené organickými látkami. Forma totiž musí výt dostatečně porézní, aby umožnila odchod vzduchu bez kanálků. Forma se potom obvykle vypálila, přičemž vosk se roztavil a vytekl, takže mohl být znovu použit. Do takto připravené formy se nalije roztavená surovina a po jejím ochlazení byl kadlub rozbit. Tento způsob odlévání se u nás používá již od starší doby bronzové. V minulosti jsme tuto techniku pouze předpokládali na základě recentních pracovních postupů a podle tvaru některých artefaktů. V posledních době se však již podařilo najít i fragmenty, které by měly pocházet právě z tohoto druhu formy.
4. Odlévání dutých předmětu patří rovněž ke složitým pracovním postupům. Nejprve se z hlíny muselo vymodelovat jádro předmětu, to znamená budoucí dutina. Ta byla potažena vrstvou vosku v síle budoucího předmět, a to vše opatřeno hliněným obalem podobně jako při odlévání do ztracené formy. Hliněné jádro i s voskovou vrstvou bylo na několika místech protknuto bronzovými tyčinkou, která musela končit až v hliněném plášti. Tím se dosáhlo správné polohy budoucí dutiny v rámci předmětu. Při nalévání roztavené suroviny se vosková vrstva rozpustí a vyteče ven. Bronzové tyčinky se roztaví a splynou s roztavenou surovinou.
4. Odlévání dutých předmětu patří rovněž ke složitým pracovním postupům. Nejprve se z hlíny muselo vymodelovat jádro předmětu, to znamená budoucí dutina. Ta byla potažena vrstvou vosku v síle budoucího předmět, a to vše opatřeno hliněným obalem podobně jako při odlévání do ztracené formy. Hliněné jádro i s voskovou vrstvou bylo na několika místech protknuto bronzovými tyčinkou, která musela končit až v hliněném plášti. Tím se dosáhlo správné polohy budoucí dutiny v rámci předmětu. Při nalévání roztavené suroviny se vosková vrstva rozpustí a vyteče ven. Bronzové tyčinky se roztaví a splynou s roztavenou surovinou.
Ukázkou mistrné práce kovolitců doby bronzové je dýka s prolamovanou rukojetí z Kozích hřbetů u Horoměřic (Praha 6 - Suchdol). Skládá se z čepele a rukojeti, které jsou spojeny nýty. Rukojeť má prolamovaný dřík s dutým vnitřkem a je ukončena polokulovitým jablkem s křížovým výřezem, vyplněným jantarem.. Rukojeť je odlita v celku ve velmi složitém kadlubu. Původně se předpokládalo, že nejprve bylo z hlíny vymodelováno jádro (to je budoucí dutina dříku), na které byla po stranách nanesena plastická žebra a nahoře plastický kříž (to je prostory pro výplň jantarem). Celé jádro bylo protknuto na několika místech bronzovými tyčinkami. Tento hliněný model se potáhl voskem ve tvaru budoucí rukojeti. To vše bylo ještě opatřeno hliněným obalem jako u běžných předmětů. Bronzové tyčinky spojily hliněné jádro s hliněným obalem kadlubu a udržely toto jádro v původní poloze i po odtavení vosku. Po zhotovení odlitku byl plášť kadlubu rozbit, hliněná žebra z jádra odstraněna. Vlastní jádro bylo ovšem v rukojeti ponecháno, aby sloužilo jako podklad pro jantarovou výzdobu. Nejnovější technologická analýza dýky však ukázala, že toto jádro v dříku je dosud. Není však hliněné, ale je zhotoveno z nějaké pryskyřičné látky a jsou v něm dokonce i úlomky dřeva.
5. Další postup po zhotovení výrobku. Odlitek z kadlubu byl po zhotovení hrubý a měl občas i různé vady. Proto musel být i nadále opracován, aby mohl být využit k praktickým potřebám. Jedním z nejčastějších oprav bylo odstraňování nálitků (t.zv. švy) po stranách předmětu, které vznikly nedokonalým těsnění obou polovin formy. Tyto švy musely být obroušeny. Opilování v době bronzové se obvykle provádělo kamenem, teprve od doby halštatské jsou zachovány první pilníky z tvrdého bronzu a od doby laténské dokonce z kalené oceli. Podle technologických analýz, případně podle mikroskopických pozorování byly sekery a mnohé další předměty ve starší době bronzové dodatečně vykovávány za studena, zhruba od mladší doby bronzové při opakovaném silném zahřátí.
6. Nejdůležitější nástroje kovářů či kovolitců doby bronzové. K nejdůležitějším kovoliteckým potřebám patří nákončí kovářských měchů (dyzny), odlévací formy (kadluby), tyglíky, lžičky. K základním nástrojům na opracování povrchu odlitých předmětů se používají kladiva, dlátka, brousky, pilníky, kovadlinky, rydla, razidla a četné další nástroje ke zdobení povrchu.
kovolitecké potřeby7. Hroby kovolitců, kovotepců dokládají existenci tohoto procesu jako řemesla. Na Slovensku je podobně interpretována celá řada pohřbů. V Matúškovu na úněticko-maďarovském pohřebišti se našel hrob, v němž mimo jiné byly 4 dyzny. Podobně je interpretován hrob z Nižnej Myšli (otomanská kultura) nebo Smolenic (mohylová kultura). Ve Vyšném Kubině a v Ilave se našly na lužických pohřebištích hroby s kadluby. V jiných oblastech je za jednoznačný doklad kovolitce považován hrob z Malé Ternovky v oblasti katakombní kultury.
Na Moravě bychom do této kategorie mohli přiřadit mohylový hrob z Borotic, v němž se kromě 3 nádob našla bronzová sekerka a šipka a dále již jen polotovary a surovina (tyčinka na nýty, tyčinka se spirálou a spirálovitý drát).
Borotice
Předchozí stránka: Těžba a získávání neželezných rud
Následující stránka: Povrchová úprava