Keramika s příměsí grafitu ve vrcholném středověku

Ve vrcholném středověku trval zájem o grafitovou keramiku i nadále na místních trzích. Postupně sice byla vytláčena kvalitnější keramikou zhotovenou z dobře připravené hlíny vytočené na rychle rotujícím hrnčířském kruhu a vypálené oxidačně či redukčně. Hrnčíři na trh dodali také velké množství nových tvarů, např. poháry, džbány, pokličky či trojnožky. Nová úprava povrchu glazováním také zvýšila kvalitu konzumace, takže na stolech se již přestaly objevovat hrubé a nevzhledné nádoby.

Zájem se soustředil zejména na velké a masivní tuhové zásobnice vyráběné nedaleko míst výchozů grafitu, na severní a jihozápadní Moravě. Obdobné nádoby se začaly vyrábět také v jižních Čechách, nedaleko výchozů u Českého Krumlova (Erneé 1998). Nádoby mají kónické tělo a kulovitě zesílený okraj. Ve velkém množství pak byly transportovány do Prahy. Na severní Moravě se dílny přesunuly od Mohelnice do Loštic a Žádlovic, tedy blíže k výchozům grafitu u Svinova. Tvary zásobnic se zjednodušily, okraje mají jednoduchý kyjovitý tvar, povrch je pokryt prostými vodorovnými žlábky. Takto modelované zásobnice 2. poloviny 13. století a počátku následujícího označujeme jako typ III. Staly se módním hitem v podhůří Jeseníků, velkou kolekci jsme nalezli v Rýmařově, setkáváme se s nimi také na Opavsku. Export směřoval i na druhou, tedy západní, stranu do východních Čech. Velká kolekce se našla v zahloubených kvadratických objektech nezdařeného městského založení Staré Mýto u Vysokého Mýta.

Na trhu nepominul také zájem o masivní hrnce zhotovené z grafitové hlíny, v Lošticích jich čile vyráběly velké série. Mají jednoduchý okraj ve tvaru římsy, baňaté tělo zdobené vodorovnými žlábky nebo pásy kolečkových vrypů. Mistři se pokoušeli také napodobit onu „kolonizační" keramiku, v Olomouci se dochoval jeden exemplář konvice s třmenovým uchem a výlevkou zhotovený z hrubé hlíny s grafitem do šedava vypálený. Těchto pokusů však není mnoho, klasická nádoba vydržela ještě 100 let, teprve kolem poloviny 14. století o ní přestal být zájem. Sortiment domácí keramiky doplňovaly ještě misky, měly široce rozevřené tělo, postupně se transformovaly do pokliček kónického tvaru. Samozřejmě současně s grafitovou keramikou byly na trhu také nádoby zhotovené z jemné kaolinitické hlíny vypálené do okrových tónů.

Ve 14. a 15. století se z hrubé grafitové keramiky vyráběly již jen masivní zásobnice. Geneticky navazují na své starší předlohy, takže jsme je označili jako typ III. a IV: (Goš, Karel 1979). Dosahovaly úctyhodné výšky až 80 cm, mají kónické tělo, kyjovitě zesílený okraj, který přímo nasedá na tělo jen sporadicky zdobené vodorovnými žlábky /obr.1./. Mnohé z nich pak měly na těle značky, jako např. exemplář uložený v muzeu v Mohelnici a nalezený na neznámém místě /obr.2/. Ve větším množství se vyskytují jen na severní Moravě, sloužily nejspíše k uchovávání sypkých hmot, vzhledem ke své váze asi nebyly užívány jako oblový materiál. Jejich výroba končí někdy v průběhu 15. století a na pultech obchodníků je nahrazují štíhlejší zásobnice s tenkými stěnami kvalitně zakuřované.

Keramika s příměsí grafitu nepochybně stála na počátku produkce tzv. loštických pohárů, tedy nádob s povrchem pokrytým puchýřky. Oxidy železa totiž při vysokých teplotách expandují a vytváří ono nepřehlédnutelné zdrsnění povrchu, jež nebylo možné napodobit v jiných dílnách z jiných materiálů. Právě ložiska u Svinova obsahují příměsi oxidů železa, které za vysokých teplot expandují a vytváří tak na povrchu nepřehlédnutelné puchýřky.

Zájem o grafitovou keramiku ve středověku trval také v Horních a Dolních Rakousích, místní hrnčíři dále těžili ložiska nad Dunajem. Velmi oblíbeným artiklem se stal masivní hrnec soudkovitého těla se zesíleným okrajem. Mnoho exemplářů bylo kolkováno znakem města Tulln či Vídně na důkaz kvality. Export směřoval po Dunaji, krásné exempláře nalézáme v Budě, několik exemplářů zabloudilo také na jižní Moravu do Znojma. Technická keramika jako tyglíky, jejich výroba na severní Moravě není doložená, možná doposud nedeterminovány. Tyglíky vyráběny v Horních Rakousích, rozsáhlý export, jeden exemplář se podařilo determinovat až na hradě v Koroljevu nedaleko Užhorodu.