Úvod
Složitým problémem pro člověka vždy byla a dodnes je nutnost vyrovnat se se smrtí svých bližních. S tímto jevem se přirozeně setkáváme i v archeologii.
Doklady pohřebního ritu patřily od samotných počátků archeologie k nejsledovanějším projevům činnosti lidské společnosti. Bylo to způsobeno větší atraktivitou hrobových nálezů (např. celé nádoby, kovové šperky, zbraně atd.) a jejich mnohem snadnější interpretací. Důvodů, proč naši předkové začali své zemřelé pohřbívat, je v literatuře uváděno velké množství a z nich nejčastěji:
- Strach člověka ze smrti a tedy i strach z mrtvých, který vedl k odstraňování mrtvých ze společnosti živých.
- Pietní vztah k zemřelým, který se člověk odlišuje od ostatních tvorů, protože lidé jako jediní své zemřelé pohřbívají.
- Hygienické důvody, které měly zabránit při úmrtí většího množství lidí vzniku nakažlivých chorob.
Pohřbívání je úmyslný proces, při němž je tělo zemřelého jedince podle obecně přijatých zvyklostí připraveno a uloženo k poslednímu odpočinku. V různých oblastech, v různých obdobích a v různých společnostech se tyto zvyklosti od sebe více nebo méně odlišují a představují tak pro archeology jeden ze základních pramenů pro poznání tehdejší společnosti.
V historii lidské společnosti se objevilo velké množství způsobů zacházení se zemřelými. Za základní možnosti můžeme považovat uložení těla zemřelého na pohřebišti, jeho uložení mimo pohřebiště nebo spálení těla zemřelého. Zemřelí mohli být pohřbívání do hrobů, pod mohyly, mohli být pohřbíváni jednotlivě nebo hromadně. Kromě základních forem se vyskytuje celá řada variant a kombinací, které nám umožňují podrobněji poznat pohřební zvyklosti pravěkého lidstva.
Předchozí stránka: Pohřební ritus
Následující stránka: Pohřební ritus v paleolitu