Web ústavu historie Slezské Univerzity

Navigation

• 1: Úvodní slovo
• 2: Příběh tepla
• 3: Umění Velké Moravy
• 4: Pohřební ritus
• 5: Doba bronzová a halštatská
  • 5.1: Úvod

  • Current page is 5.2: Egejská oblast

• 6: Pohanství západních Slovanů
• 7: Archeologie církevních památek na Moravě
• 8: Příběh loštických pohárů a západoevropská kamenina
• 9: Keramika s příměsí grafitu ve středověku
• 10: Význam kovů

Novinky

Archeologické výzkumy začaly na Krétě později než ve vlastní Evropě. Jeho začátek je totožný s výzkumem paláce v Knossu, kde od roku 1900 prováděl výzkum anglický badatel Artur Evans. Zhruba o 20 let dříve tam drobnější odkryv provedl Kréťan Minos Kalakairinos.

A. Evans nazval podle bájného krále Minoa celou civilizaci doby bronzové minojskou. Trvala více než 1000 let, a to zhruba od roku 2600 (nebo 2800) před n.l. do poloviny 15. stol., respektive do první třetiny 14. stol. Vývoj minojské civilizace rozdělil do tří period a ty dále dělil na tři podperiody. Při periodizaci vycházel z vývoje keramiky, přihlížel k stavebnímu vývoji a zohlednil periodizaci Troje a vztah k civilizacím Blízkého východu a Egypta.

Toto členění platí v zásadních rysech dosud, ačkoliv v některých detailních bodech bylo rozšířeno nebo změněno. Změny se převážně týkají pouze jistého zpřesnění, případně ještě dalšího členění jednotlivých období. Řešení chronologických otázek na Krétě velmi znesnadňuje značně nejednotná situace v této oblasti. Prakticky každá lokalita má celou řadu specifických znaků v materiální kultuře, kterými se odlišuje od jiných.

Raná doba bronzová

Předpokládá se, že tři starominojské stupně (EM I-III) a první fáze středominojského stupně (MM I A) představují ranou dobu bronzovou, tedy před vznikem starých paláců. (3000 /případně 2600/ až 2150 /případně 2300/ před n.l.). Typická pro toto období je v ruce zhotovená Vasilická keramika s jednoduchou bílou nebo světlou malbou na skvrnitém a později černém podkladu.

(Egejda 4 – Nádoba s vyobrazením dvojbřité sekery)

Doba starých paláců

Středominojské období (MM I a II), které je dobou vzniku starých paláců, je ve znamení prvního rozmachu minojské kultury. Vedle nejznámějšího paláce v Knóssu vznikly další ve Faistu a Malii, objevilo se mnoho sídlišť a kultovních míst. Mnohé byly zničeny při zemětřeseních a přírodních katastrofách, ale ještě ve středominojském období obnovena.

(Egejda 5 – Západní křídlo paláce v Knóssu)

(Egejda 6 – Palác ve Faistu)

Konstrukce všech paláců je jednotná. Ústřední částí je dvůr dokola obestavěný budovami. Paláce nebyly opevněny a mohly se postupně rozrůstat. Vchod je nenápadný a od něho vedla cesta různými oklikami. Do jisté míry chaotický systém způsobovaly postupné přístavby. Stěny měly trámovou konstrukci a zdi vyplňoval lomový kámen a sušené cihly. Průčelí paláců je ozdobné, většinou tvořeno vápencovými nebo sádrovcovými kvádry. Paláce měly ploché střechy a dosahovaly značné výšky.

(Egejda 7 – Půdorys paláce v Knóssu)

(Egejda 8 – Rekonstrukce paláce v Knóssu)

Datování starých paláců vychází ze vztahů Kréty k Malé Asii, Babylonu a Egyptu. Typická pro toto období je na kruhu dělaná kamarská keramika nazvaná podle jeskynní svatyně Kamares. Obvykle se nachází jen v Knóssu a ve Faistu. Jde o keramiku s malovanou výzdobou na černém podkladu, běžně i se složitými výzdobnými motivy. Od stupně MM se vyskytují lidské i zvířecí plastiky. Mužské plastiky jsou obvykle červeně a ženské bíle malované. Vzácně objevují i honosné ženské plastiky známé jako hadí bohyně.

(Egejda 9 – Hadí bohyně z Knóssu)

(Egejda 10 – Rhyton z Knóssu)

Ve středominojském období se několikrát opakovaly různé katastrofy. Stopy velkého požáru jsou zřetelné i v Knóssu (v průběhu stupně MM II B). Ve stupni MM II B poškozené paláce byly znovu opraveny v MM III, současně vznikala i nová sídliště. Velká katastrofa na konci stupně MM III ukončuje období starých paláců. Někteří archeologové pro závěrečný úsek starých paláců (1700-1600 před n.l.) používají označení období středních paláců.

Doba nových paláců

Doba nových paláců, která odpovídá stupni LM I, je datována přibližně od začátku 16. století do roku 1470 před n.l. Toto období se jen minimálně odlišuje od středominojského období.. V tomto období došlo k poslednímu ekonomickému i kulturnímu rozmachu krétské civilizace. Podle Evanse žilo v Knóssu a jeho okolí asi 82 600 obyvatel.

(Egejda 11 – Princ s liliovou korunou z Knóssu)

(Egejda 12 – Nádoba s vyobrazením chobotnice)

(Egejda 13 – Zlatý závěsek z hrobky v Malii)

Konec palácového období na Krétě patří do stupně LM I B, kdy celý ostrov zasáhla velká katastrofa. Její výsledkem byly zřícené a částečně vypálené paláce i města. Tomuto velkému ničení předcházely menší místní pohromy. Příčiny i doba zániku jednotlivých paláců nejsou vysvětlovány jednotně. Nejdéle se udržel život v Knóssu, který byl obydlen ještě v době, kdy již další paláce neexistovaly.

Charakter osídlení v LM II a III, stejně jako šachtový hrob v okolí Knóssu naznačuje obsazení paláce dobyvateli z Mykén. Ti nejprve obsadili střední Krétu, způsobili zánik paláců a zapříčinili konec samostatné minojské civilizace. Život na Krétě pokračoval ještě i ve stupních LM II a III (1400 až 1200 před n.l.), ale šlo již o život pod cizí nadvládou.

Otázkou zániku minojské civilizace se zabývala celá řada badatelů. Podle F. Schachermeyera bylo poslední samostatné a vrcholné období minojské civilizace ve stupni LM I. První přistěhovalecká vlna z Mykén zasáhla ostrov v LM II, ale celý ostrov se pod nadvládu Mykén dostal až ve stupni LM III A. Do období dalšího požáru v Knosse (LM III B -1370-1350) klade další přistěhovaleckou vlnu z pevniny. Třetí vlnu přistěhovalců datuje do stupně LM III C dává do souvislosti s barbarskými nájezdy na pevnině. Podle řeckého archeologa S. Marinatosele souvisel zánik minojské civilizace s ničivým výbuchem sopky na Théře, který pohřbil kvetoucí město na Akrotiri. Nájezd mykénských Řeků měl již jen dovršit způsobenou katastrofu.

Kykladský okruh

Na Kykladských ostrovech se někdy od r. 2800 začali usazovat kolonisté z Malé Asie. Díky výskytu mramoru a místním zdrojům zlata, stříbra a mědi dosáhla kultura na ostrovech rychle vysoké úrovně. Vývoj je členěn na tři období, z nichž každé je děleno na tři stupně:

****** tabulka ******

Raná doba kykladská
(EC – Early Cycladic)
2800 – 2000 před n.l.

Střední doba kykladská
(MC – Middle Cycladic)
2000 – 1550 před n.l.

Pozdní doba kykladská
(LC – Late Cycladic)


Raná doba kykladská je vlastně ještě dobou měděnou. Sídliště zakládaná na mořském pobřeží byla většinou neopevněná, ale někdy se objevila i opevněná. Zvláštní pozornosti si zasluhují mramorové plastiky, představující nejčastěji stylizované ženské postavy a vzácněji i plastiky hudebníků. Jejich výška se většinou pohybuje od 10 do 30 cm, občas některé exempláře přesahují i jeden metr. Ranou dobu kykladskou reprezentují kultury Pelos a Syros.

(Egejda 14 – Ženská plastika z Kyklad)

(Egejda – Plastika z Kyklad)

Během střední a na počátku pozdní doby bronzové se Kyklady dostaly do sféry Kréty. Někdy po roce 1400 před n.l. je na ostrovech rozšířena mykénská kultura.

Helladská civilizace

Civilizace na řecké pevnině má podobný vývoj jako Kréta nebo Kyklady a dělí se rovněž na tři hlavní časová období, která se nazývají heladskými stupni:

Raná (časná) doba bronzová (helladská)

je datována zhruba mezi léta 2800 - 2000 před n.l. a dělí se na tři stupně (EH I, EH II a EH III).

Sídliště mají často městský charakter, domy mají společné zdi. Kolem jednotlivých bloků vedly úzké ulice. Základy staveb jsou kamenné a zdi ze sušených cihel prokládaných dřevěnými trámy. Půdorysy domů jsou různé - pravoúhlé se zadní částí apsidovitě zaoblenou, domy s přístavbou menších, megara. Opevnění bylo zjištěno pouze v Aigině (ostrov východně od Peloponesu) a kruhová stavba v Tirintu. Kostrové pohřby jsou uloženy v malých okrouhlých hrobkách (tholoi), kamenných skříňkách, nádobách, šachtách s hrobovými komorami po stranách.

Střední doba bronzová (helladská)

je datována mezi léta 2000 – 1600 (1550) před n.l. a dělí se rovněž na tři stupně (MH I, MH II a MH III).

Na počátku středohelladského období došlo k poklesu civilizační úrovně, což provázely destrukce některých osad (např. Eutresis). Keramika (minyjská) se liší od časně helladské keramiky a její původ se vyvozuje z Anatolie. Architektura navazuje na časně helladské období. Nejlépe prozkoumanou opevněnou osadou je Malthi v Messenii. Pravoúhlé skříňkové hroby různých rozměrů jsou překryty kamennými bloky nebo deskami. Existují rozsáhlá pohřebiště, ale mnoho pohřbů je umístěno i na sídlištích. Výbava hrobů není bohatá, výjimkou je 25 šachtových a skříňkových hrobů okruhu B v Mykénách ze závěru středohelladského období nebo přechodného období MH/LH. Někdy kolem roku 1600 před n.l. se obnovily styky s Krétou. Přechod od středně helladské k pozdně helladské společnosti probíhá bez náhlých změn.

Pozdní doba bronzová (helladská)

je datována zhruba mezi léta 1600 (1550) - 1025 před n.l. Dělí se rovněž na tři stupně (LH I, LH II a LH III). Pozdně helladské období je totožné s mykénskou kulturou a je vyvrcholením vývoje doby bronzové na řecké pevnině.

Mykénská kultura

Vznik mykénské kultury bývá vysvětlován jako výsledek působení středně helladské kultury, ovlivněné kulturními vlivy z minojské Kréty, případně vlivy z dalších oblastí. V mnohých projevech navázala na starší tradice, v jiných si vytvořila nové. Mykénská kultura zaujala střední a jižní Řecko, dále Malou Asii, Kypr a další oblasti. V mladším období se souvislé osídlení rozšířilo více na sever.

Mykénskou kulturu dělíme na 3, respektive 4 stupně a ty ještě na další podstupně:

******tabulka*****

Myk. I
(LH I)
asi v letech 1550 - 1500 před n.l.

Myk. II
(LH II)
asi v letech 1500 - 1425 před n.l.

Myk. III
(LH III)
asi v letech 1425 – 1230 před n.l

Myk. C
(LH III)
asi v letech 1230 - 1025 před n.l

Raná doba mykénská (pozdní doba helladská I - LH I)

je reprezentována hlavně šachtovými hroby v Mykénách (okruh A), který se rozkládá uvnitř hradu v Mykénách poblíž Lví brány. V té době ještě toto naleziště nebylo opevněno. Jako hroby posloužilo šest šachet vytesaných do skály označených stélami. Zemřelí byli uloženi v honosných oděvem, s byhatou výbavou (zlaté masky, šperky, zbraně, hliněné, kovové i kamenné nádoby).

(Mykény 1 – Rekonstrukce okruhu A v Mykénách)

(Mykény 2 – Zlatá maska tzv. Agamemnona)

(Mykény 3 – Zlatá čelenka z hrobového okruhu A – dýku z obrázku odstranit)

(Mykény 4 – Zdobené dýky z šachtových hrobů okruhu A)

(Mykény 5 – dřevěná skříńka obložená zlatém z hrobu v Mykénách)

(Mykény 6 - Rhyton z šachtového hrobu v Mykénách)

Keramiku tohoto období zastupuje pozdně minijské zboží. Běžné jsou konvice, amfory, poháry a kantary. Z vyzdobných motivu se nejčastěji objevují spirály, terče a šrafované trojúhelníky.

Střední doba mykénská (pozdní doba heladská II – LH II)

se vyvíjela již po pádu krétských paláců, kdy Mykéňané ovládli celou egejskou oblast. Většina hradů v tomto období byla již opevněna. Opevnění nejznámějšího hradu v Mykénách, který leží na plochém kopci, se začalo budovat ve 14. stol. Zdi z mohutných kamenů (tzv. kyklopské zdi) obkliopovaly plochu asi 30 000 m2. Hlavní vchod do hradu v Mykénách tvořila Lví brána. V době výstavby byl do hradu dodatečně začleněn i hrobový okruh A. Obytné budovy a hospodářské objekty byly podél zdí, zatímco v centru se rozkládal palác vládce s hlavní královskou budovou tzv. megarem.

(Mykény 7 – Plán hradu v Mykénách)

(Mykény 8 – Opevnění v Mykénách)

(Mykény 9 – Lví brána v Mykénách)

Do hradu v Tiryntě, který se začal stavět o něco později, vedla přístupová cesta kolem hradeb. Zvláštností tohoto hradu jsou vnitřní chodby uvnitř hradeb. V Tiryntě jsou velmi dobře zachované zbytky staveb a další zvláštností jsou dvě megara.

(Mykény 10 – Plán hradu v Tiryntě)

(Mykény 11 – Hradba s vnitřní chodbou v Tiryntě)

Na šachtové hroby z raně mykénského období navazují v 15. stol. tzv. kupolové hroby. Dosud je známo v Řecku asi 40 kupolových hrobů s největším soustředěním kolem Mykén, kde se jich objevilo devět. Hlavní prostor tvoří kupolová stavba kruhového průřezu do niž je přístup obvykle dlouhou chodbou (dromosem) a z hlavního prostoru do boku byly vybudovány vlastní hrobky. K nejznámějším patří tzv. Atreova pokladnice s hlavní komorou o průměru 14,6 m a výšce 13,4 m, jehož dromos je široký 6 m a dlouhý 36 m.

(Mykény 12 – Plán kupolového hrobu (tzv. Atreova pokladnice) v Mykénách)

(Mykény 13 – Vnitřní prostor kupolového hrobu v Mykénách)

Další známá naleziště představují hrady v Arne, Tébách, Athénách, neopevněný palác z Pylu, kupolový hrob z Pylu nebo hrob z Vafia.

(Mykény 14 – Kupolový hrob z Pylu)

(Mykény 15 – Zlatý koflík z hrobu z Vafia)

Keramika středního stupně navazovala na starší minijskou keramiku. Častým tvarem jsou amfory, konvice, baňaté konvice a mísy. Výzdoba vychází z mořského stylu a často se objevují květinové, zvířecí a spirálovité motivy a rozety.

(Mykény 16 – Charakteristická amfora s motivem chobotnice)

Pozdní doba mykénská (pozdní doba heladská II – LH II)

je plynulým pokračováním předchozího stupně. Současně však představuje počátek konce mykénské kultury. V závěru tohoto stupně (někdy kolem roku 1200 před n.l.) zanikají mykénská města. Důvody zániku nejsou zcela jasné. Uvažuje se o vnitřních rozbrojích, ale zcela jistě je i důsledek prvního náporu Dórů a snad i tzv. mořských národů. Keramika z tohoto období plynule navazuje na starší předlohy, po technické stránce je velmi kvalitní, ale po stránce dekorativní dochází postupně k zjednodušení. Kromě toho se začíná objevovat i nemykénská („barbarská“) keramika.

(Mykény 17 – Konvice z pozdní doby mykénské)

(Mykény 18 – Keramika z pozdní doby mykénské)