Elitní středověká kamenina v Olomouci

Jedním ze specifických druhů výrobků, které mohou posloužit ke studiu více aspektů života středověké společnosti je tvrdě pálená keramika slinutého střepu - kamenina. Její výskyt dovoluje sledovat průběh středověkých komunikací s mnoha komoditami, např. suknem, ale také poznat kontakty někdejších obchodních center. Můžeme tedy předpokládat, že naši loštičtí mistři hrnčířského řemesla ve snaze vyrobit zajímavé poháry se nechali inspirovat právě těmito unikátními předměty exotického vzhledu.

Oblibu kameniny vysvětlují - mimo jiné - i čistě technické důvody: na rozdíl o režné keramiky nedocházelo k nežádoucí reagenci mezi stěnou nádoby a jejím obsahem - v tomto případě nalézala běžnější a starší obdobu v glazované keramice. Vzhledem k časté plastické výzdobě vnějšího povrchu nádob není pominutelný ani prvek estetický, který činil z kameninových nádob elitu mezi tehdejší keramikou. S tímto jdou v logické návaznosti i pořizovací náklady, které byly nepoměrně vyšší než v případě běžného hrnčířského zboží. Z tohoto důvodu lze počítat s tím, že kameninové nádoby byly užívané daleko delší dobu než nádoby režné - bývaly nejspíš součástí „kredence" středověké domácností i více než jedinou generaci. Můžeme tak usuzovat z obsahu „kšaftů", v nichž se jako předmět dědictví připomíná nejen kovové nádobí.

Tradiční vlastí kameninové produkce je Porýní - zde nepochybně hraje roli římská výrobní tradice, a posléze i další země středního a východního Německa. Do konce gotiky byl výskyt této keramiky v našich zemích poměrně řídký a pokud jsme se s ní setkali, pak šlo o sbírky milovníků umění kam se dostala z pultů starožitníků. Původ však obvykle zůstal utajen. Toto platilo ve stejné míře o Moravě a českém Slezsku.

Teprve v posledních desetiletích archeologické výzkumy přinesly přesně dokumentované a lokalizované doklady kameniny - máme na mysli například bohatý soubor siegburského zboží z Brna (14. - poč. 15. století), ale i odjinud. Rovněž Olomouc se stala v tomto směru zdrojem jedinečných objevů. Několik desítek let trvající záchranné archeologické výzkumy historického jádra města vedené dr. Josefem Bláhou, přinesly dva unikátní doklady plasticky zdobených pohárů tzv. Falkeho skupiny. Dosavadní olomoucké nálezy kameniny jsou datovány většinou do 16.-18. století a pocházejí ze Saska (Waldenburg, fragment džbánu z Michalské ul. 4), případně Lužice (Mužákow - Muskau, džbán z Křížkovského ul. 4). Jen zlomky porýnské kameniny (Siegburg?) byly vyzvednuty z kulturních vrstev 14. století na tržištní ploše dnešního Dolního nám.

Unikátníobjev přinesl záchranný archeologický výzkum prováděný v roce 1990 v Uhelné ul. 21 (pův. parcela domu Dolní nám. 39). Z odpadní jímky byly vyzvednuty zlomky, z nichž se dal rekonstruovat bezmála celý pohár zhruba válcovitého tvaru (v. 18,5 cm, průměr okraje 7,0 cm, průměr podstavy 8,2 cm). Střep poháru je na lomu světle šedý, slinutý, síla stěny v měřitelném místě činí na horní třetině výšky 0,3 cm. Povrch vnějšku je pokryt temnou, fialověhnědou solnou polevou se světlejším skvrnkami. Vnitřní povrch je vypálen do hnědožluté barvy s šedožlutým až hnědými ploškami. Stopy po odříznutí jsou na dně patrné jen v malých ostrůvcích. Dodatečně byla vlepena patka poháru pojednaná plastickým promačkáváním do podoby typického zvlnění. Převážná část povrchu poháru je zdobena šachovnicovým kolkovaným ornamentem tvořeným drobnými čtverečky a vystupujícími ploškami s perličkami. Na přechodu ústí ke kolky zdobenému tělu je hlavní výzdobný prvek, a to plasticky vystupující tvář muže s rozčísnutými vousy a vlasy. Maska, vytlačená do formy je v. 5,4 cm a š. 5,7 cm. Nálezce datoval pohár do 1. poloviny 15. století, snad už do let kolem roku 1400, či do prvních desetiletí 15. století.

Čtyři roky po tomto pozoruhodném objevu se pod rukama archeologů objevil „bratranec" kameninového poháru. V létě roku 1994 byla při záchranném výzkumu parcely domu Mahlerova ul. 6 zjištěna zděná odpadní jímka, zánik jejíž funkce klade dr. Josef Bláha do doby požáru roku 1492. Vedle jiných předmětů byl z jímky vyzdvižen - k nemalému překvapení archeologů - další kameninový pohár Falkeho skupiny, tentokrát dokonce neporušený. Je v. 17,9 cm, zhruba válcovitého tvaru, s mírně rozšiřujícím se ústím (na rozdíl od nálezu v Uhelné ul.), průměr v nejnižší části těla je 5,4 cm a podstavu má š. 7,7 cm. Je tedy poněkud menší a subtilnější než předešlý nález. Technologické znaky (vypálení, materiál, barva) jsou téměř totožné. Plošný kolkovaný dekor je poněkud odlišný. Co nás ovšem zaujme nejvíce je opět plastická maska - tentokrát ženská, s kulatým obličejem, vyklenutým čelem pod okrouhlým čepcem, po bocích hlavy vystupují snad pletence vlasů. Pokud jde o datování, požár z roku 1492 určuje datum „ante quem" a ikonografické doklady pozdní gotiky umožňují datovat pohár z Mahlerovy ulice do 2. poloviny 15. století. V současné době jsou analogie těchto pohárů známy z 22 lokalit západní a střední Evropy, a to od Brugg (Belgie) po Budapešť (Maďarsko) a od Bergenu (Norsko) po Altene (Lotyšsko).

V roce 1907 Otto von Falke hledal výrobny těchto pohárů v hesenském Dreihausenu, ovšem pozdější bádání tuto domněnku nepotvrdilo, takže zůstává u obecného označení těchto jedinečných předmětů jako „Falkeho skupina gotické kameniny". V poslední době někteří badatelé hledají centrum výroby v okolí Mohuče, příp. Frankfurtu nad Mohanem. Analogie olomouckého nálezu s mužskou maskou jsou z Berlína, Budapešti. Drážďan, Lipska a Trevíru, Náležitost mezi luxusní zboží potvrzuje „fasování" některých exemplářů do stříbra - stejně jako proslulých loštických pohárů.

Pokud jde o funkci, není vyloučeno, že může běžet o tzv. svatební poháry, z nichž si připíjeli novomanželé při svatební hostině. Obdobu máme ze starší doby v Brně, kde nešlo o poháry dva, nýbrž jeden s mužskou a ženskou maskou na protějších stranách. Ten je ovšem ještě režný a patři svým charakterem do skupiny tzv. „brněnských pohárů.


Podklady poskytl dr. P. Michna

 



Předchozí stránka: Úvod
Následující stránka: Dva unikátní poháry