Akt, související s ukládáním zemřelého do hrobu. Rozumí se tím vše, co souvisí se zemřelým od okamžiku smrti, včetně ukládání do hrobů a to, co následuje těsně po tomto aktu.
Uměle upravené místo, kde je uložen zemřelý k poslednímu odpočinku.
Místo, kde se soustřeďují hroby. Pravěký nebo starověký hřbitov byl zakládán obvykle mimo osadu. Ve starověkém Řecku a Itálii se pohřbívalo rovněž v osadách nebo v domech.
Pohřebiště, na němž hroby nejsou na povrchu označeny (nebo označení není dnes patrné).
Pohřebiště, na němž jsou hroby překryty mohylami.
Pohřebiště, na němž se nacházejí kostrové i žárové pohřby.
Pohřebiště, které tvoří žárové hroby, v nichž je popel zemřelých uložen v popelnicích.
Uložení mrtvého do země.
Vyzvednutí pohřbeného ze země, z hrobu.
Spálení, spalování zemřelých, zpopelnění, zpopelňování.
Uměle navršený pahorek nad hrobem nebo nad několika hroby.
V archeologické terminologii se používá pro mohylu nebo pro těleso mohyly.
Hrob (náhrobek), který neobsahuje pozůstatky zemřelého.
Dětské pohřby v nádobách - zásobnicích. Tento zvyk pochází ze Středomoří a dostal se ve starší době bronzové až do střední Evropy.
Pohřební schránka pro uložení těla zemřelého
Náhrobní kamenná deska, v mladších obdobích obvykle s nápisem nebo zobrazením.