První skutečné pohřby známe z mladšího úseku středního paleolitu z Francie, Izraele, Iráku nebo Uzbekistánu. Z jeskyně Hortus při ústí Rhôny pochází lámaný a štípaný kostrový materiál - patrně kanibalismus. Obdobná situace se zjistila v jugoslávské jeskyni Krapina. V přední Asii objeveno několik hrobů.
Několik koster bylo objeveno na severoiráckém nalezišti Šanidar. U jedné kostry se v hlíně našel početný pylový materiál z 8 květin. Údajně tělo muselo být posypáno květinami, které kvetou mezi květnem a červencem.
Početné hroby máme z Francie. V La Ferrassie (od r. 1909) byl pod převisem objeven komplex neandrtálských hrobů. Kostru s nohami natočenými doprava a hlavou doleva chránily 3 kamenné desky. Poblíž žena a 2 jámy (v jedné 10leté dítě, v druhé novorozenec). V r. 1920 objevil D. Peyrony 9 pahorků, pod jedním z nich zbytky lidského plodu. V jeskyni Regourdou (1957) ležel zemřelý s pazourkovými nástroji na kamenném dláždění a tělo překrývaly kameny s pískem, oblázky a popelem. Opodál byla zachycena podobná situace, jenže s kostrou medvěda. Další naleziště např. La Chapelle-aux-Saints, Roc de Marsal.
Z aurignacienu známe řadu nálezů opět z Francie. Převis Crô-Magnon v Les Eyzies - v roce 1868 nalezeno 5 koster. Uprostřed ležel starý muž (50 let), provázený 2 muži, ženou a jedním dosud nenarozeným dítětem. Hrobové jámy se nerýsovaly. Mezi kostrami se našly zbytky barviva, 300 provrtaných mušlí, provrtané zvířecí zuby a závěsek z mamutoviny.
Nejstarší doklady pohřebního ritu na našem území patří rovněž do aurignacienu. Mladečské jeskyně - jeskyně nesloužily jako běžné sídliště. Našly se zde pouze zbraně, ozdoby, pracovní nástroje a kromě toho lidské a zvířecí kosti. Aurignačtí lovci do jeskyně ukládali zemřelé se zbraněmi a ozdobami a části zvířat které možná i sami konzumovali. Koněpruské jeskyně – kosti a další nálezy se našly v blízkosti suťových kuželů pod jeskynními komíny - těla zemřelých byla z povrchu vrhána do jeskyně.
Mnohem bohatší jsou naše znalosti o pohřbívání v gravettienu. V Sungiru v Rusku bylo objeveno celkem 8 koster. Hrob dospělého muže (55-60 let) překryla deska, na které ležela hlava ženy. Lebku muže zdobily 3 pásy kostěných perel, dále měl 20 náramků z mamutoviny, na těle asi 3500 kostěných perel a na prsou závěsek z ploché destičky. Jiný pohřeb obsahoval kostru chlapce a dívky, kteří leželi hlavou sobě a nohami od sebe. Oba měli unikátní oštěpy z mamutoviny, kostěné hole, dýky, jehlice, provrtané disky, figurky antilopy, bizona a 8 000 provrtaných perel z mamutoviny.
Na našem území máme větší množství pohřbů z pavlovienu. Mimořádný hrob z Brna-Francouzské ulice objevil v roce 1891 A. Makowský. Muž byl vybaven četnými milodary a dalšími nálezy. Ze zvířecích kostí se našla mamutí lopatka a dva kly, lebka a žebra nosorožce a koňské zuby. 
Milodary zastupovaly opracovaný sobí paroh, kamenný kotouč (- 14cm), 600 ulit kelnatky, 14 terčíků z různých materiálů (kamenné, kostěné, z mamutí stoličky, z mamutího klu) a figurka muže z mamutoviny. Výbavou připomíná hroby ze Sungíru v Rusku nebo Grimaldské jeskyně na Azurovém pobřeží v Ligurii. Většina pohřbů u nás neobsahuje výbavu a jen výjimečně se v nich objeví provrtané zvířecí zuby nebo perly z mamutoviny. Do pavlovienu je datován i hromadný hrob objevený K. J. Maškou v Předmostí. Na ploše 4x2,5 m bylo nepravidelně a někdy i přes sebe uloženo asi 20 jedinců různého pohlaví. Kostry spíše symbolicky překrývaly 2 mamutí lopatky a v blízkosti se našel provrtaný kamenný kotouč a zlomky velkých kostěných nástrojů.
Zvláště významné je naleziště v Dolních Věstonicích, odkud pocházejí pozůstatky 31 jedinců, ovšem většinou šlo o jednotlivé kosti. Za rituální můžeme považovat pohřeb ženy z r. 1949 ve skrčené poloze na pravém boku překrytý mamutí lopatkou. V r. 1987 byl odkryt osamocený pohřeb muže ve skrčené poloze v blízkosti ohniště.
Výjimečný je známý trojhrob objevený v roce 1986 B. Klímou. Vedle sebe leželi tři jedinci v natažené poloze, z toho dva na břiše a jeden na zádech. Krajní kostry patřily mužům a třetím osobou byla žena. Hlavy všech jedinců a klín prostředního byly posypány okrem. V okolí pohřbu se našly zbytky zuhelnatělých dřev.
Další pohřeb muže ve skrčené poloze na pravém boku bez milodarů překrytý mamutí lopatkou se zjistil v Pavlově.
Pohřební zvyklosti z magdalenienu neznáme a je nejisté, zda zlomky lidských kostí z různých jeskyní jsou skutečně pleistocenní. Pozůstatky 16 jedinců jsou uváděny z jeskyně Maszycka v Polsku, u nichž se uvažuje o kanibalismu. Snad jediný magdalenský rituální hrob je znám z Oberkasseli v Porýní. Dva mrtví (padesátiletý muž a mladší žena) byli vybaveni dvěma zoomorfními řezbami v kosti a snad i dalšími artefakty a posypáni barvivem.
Samozřejmě ne všechny paleolitické nálezy lidských koster můžeme spolehlivě považovat za rituální pohřby. Na druhé straně není nejmenší pochybnosti o tom, že v mladším paleolitu a snad již ve středním paleolitu se začalo s pohřbíváním některých zemřelých.
Ve střední Evropě jsou pouze ojedinělé doklady kostrového pohřbívání z Altessingu v Bavorsku, Berlině-Schmöckwitz a Janislawicích v Polsku. Celá menší pohřebiště se zjistila v Portugalsku, Francii, Dánsko, Pobaltí a na Ukrajině (Vasilivka III, Voloske).
Ve Francii se na ostrově Hledíc a na lokalitě Tevićc v zálivu Morbihan prozkoumala velká pohřebiště s desítkami hrobů občas vybavenými kamennými a kostěnými nástroji, ozdobami a posypanými okrem. Ke zvláštnostem patří kostry se vstřelenými hroty šípů. Na našem území dosud nemáme spolehlivé doklady mezolitických pohřbů.
